Výtěžek: 23 100,- Kč
V pátek 14. listopadu je vše v pohybu. Na Webrovce probíhají stavební úpravy a ve městě se zařizují poslední záležitosti. Probíhají poslední zkoušky, naváží se aparát a povětrnostní podmínky naznačují, že na rozdíl od roku minulého bude letos Webrovkafest bez sněhu. Odpadají tedy starosti s údržbou silnice a tak je více času vše dobře přichystat.
V sobotu dopoledne vyrážejí dělníci kultury dvěma auty na Webrovku, kde vrcholí přípravy na tolik očekávaný festival. Staví se aparát, buduje se stan na terase, chystají se pokoje a dodělává se výzdoba chaty. Krátce po poledni, kdy už aparát hraje, přijíždí kapela Už jsme doma (asi nejočekávanější hřeb večera) na zvukovou zkoušku. Organizační štáb vyráží na oběd a cestou zpět nabírají na nádraží Trutnov – Střed úžasného moderátora, herce a bůh ví co ještě Radomila Uhlíře. Po návratu na kopec otevírají kasu a divadelní spolek KaRaJaPeJi a Ba si pomalu chystá scénu. Židle se skládají do řad a vše může začít.
Udeřila patnáctá hodina a moderátor Radomil zahajuje velice vtipným způsobem 7. ročník charitativního festivalu na podporu dětí z dětských domovů Webrovkafest.
Dříve bylo zvykem, že se zde rozepisovala a hodnotila vystoupení jednotlivých účinkujících, leč letos tomu tak nebude. Letošní ročník byl v mnoha věcech vynímečný a tudíž i toto shrnutí bude poněkud jiného rázu. Nelze totiž najít odvahy či drzosti dovolit si hodnotit tak vynikající výkony, které všichni umělci na Webrovce předvedli. Jedno excelentní vystoupení střídalo druhé a říct: „Tahle kapela byla letos nejlepší.“ může jen holý šílenec. Nejlepších bylo moc, možná všechny. Dívčí divadlo uchvátilo opět malé i velké, překvapením pro mnohé mohlo být vystoupení kapel Marta a Rasputin band, Poslední Lež a Pepa Lábus a spol. (poslední dvě jmenované v nových sestavách). Mnoha lidem jistě zůstane v srdci vystoupení Už jsme doma a 100% nebo Cémur šámur či Raf a spol. / Jazz Pilgrim. Dalším ještě teď duní v uších ranní koncert Exorcizphobia a posléze Bahňouse s kapelou Matthew´s Workshop. Jam session potom probíhal až do čtvrt na jedenáct dopoledne.
Co se v té době dělo na chatě Webrovka zde raději nebudeme rozepisovat, protože by to mohlo vyvolat nejedno pozdvižení. Za zmínku ale jistě stojí situace, kdy Velký Geronimo hrál na kytaru a zpíval svá autorská díla. To už se v životě naskytne asi málokomu. Někoho to pobavilo, někoho přivádělo k šílenství. Každopádně se zde jedná o první rekord letošního ročníku. Loni končila hudební produkce v šest hodin ráno. Rekord byl překonám o čtyři a čtvrt hodiny. Pro mnohé z návštěvníků v té době začínal krásný poklidný nedělní den. Nikoli však pro ty kdož stále ještě buráceli Webrovkou. Nadále probíhal spontánní program vytvářený všemi kdož přežili.
K jistému usměrnění došlo až kolem páté hodiny odpolední po příjezdu velmi pozoruhodného pražského písničkáře Nikola Braska. Poetické pohodové písně navodily atmosféru čajů o páté a z chaty ven pronikala pohoda. Málokdo však tušil, že se jedná o pouhý klid před naprosto zničující bouří dosahující síly orkánu.
Když Nikola dohrál začali se prostorem pódia opět pohybovat zvukaři a chystat aparaturu pro závěrečný rituál – uctění památky zavražděného Františka Sahuly v podobě koncertu jeho doprovodné kapely Synové výčepu. V této chvíli stále nikdo netušil zda tato kapela dorazí i se svým novým protagonistou Lou Fanánkem Hagenem. Poslední otrlí zůstávají v sále a nálada začíná být pohřební. Ne však nadlouho. Zhruba po půl hodině zvoní telefon a kapelník Synů oznamuje, že mistr sedí s nimi v autě.
Tato zpráva se Webrovkou roznesla rychlostí světla a rychlostí zvuku se šířila k Trutnovu. Nevěřící kroutili hlavou, ostatní se radovali. Co přijde si však stále nikdo nedokázal přesně představit. Když kapela dorazila počala se velmi urputně aklimatizovat v neznámém prostředí a po chvíli odjížděl posel z lesů opatřit další lahve laku na rakve. Poté následoval neuvěřitelný mejdan v duchu písní i samotného života Františka Sahuly a k uctění jeho památky došlo na nejvyšší míru. Františku děkujeme. Zařídil jsi nám skvělou tečku za tím naším programem. Málem tě následoval Fanánkův notebook politý Fernetem, ale ten syčák to rozdejchal. A ty dva smradi co ti to udělali už se budou brzo smažit před soudem. Hrozí jim až doživotí.
Po naprostém vyčerpání punkovou metelicí Synů výčepu nastupuje ještě na úplný závěr recitovat Petr Kotyza. Ten kdo před rokem začínal to letos ukončil. Kolem druhé hodiny ranní se konečně Webrovka ocitla v tichu. Večírek skončil. A rekord druhý je, že se vypilo 22 sudů piva oproti sedmnácti z loňska.
Poděkování patří všem účinkujícím, všem zvukařům, vedení, personálu a pomocníkům Asociace dětských domovů, perfektně sehranému organizačnímu štábu hlavně Honzovi Novotnému a Martinu Kovářovi, týmu fotografů, kameramanů a dalších zaznamovatelů, všem partnerům, sponzorům, podporovatelům a pomocníkům, Standovi za neocenitelnou pomoc v nouzi, vládci hor, trutnovskému draku, Františku Sahulovi a hlavně Vám všem kdo jste přišli podpořit tento festival a tím pádem jste pomohli zařídit vánoční pobyt na Webrovce pro děti bez rodičů. A teď se dostáváme k rekordu třetímu a daleko zásadnějšímu. Letos se nám všem podařilo posbírat neuvěřitelných a rekordních 23 100,- korun, které byly předány vedení ADD Webrovka. Ze srdce Vám za to všem děkujeme a těšíme se na příští skromnější ročník.
Program 2008 – 7. ročník
Sobota 15. listopadu
Věnováno památce zavražděného Františka Sahuly
Moderuje Radomil Uhlíř
Začátek v 15:00 hodin
Minimální příspěvek činí 150,- Kč
Účast potvrdily tyto soubory:
Neděle 16. listopadu
Afterparty – speciální hosté
Synové výčepu – doprovodná kapela zavražděného Františka Sahuly
Nikola Brasko – poetic folk/pop/electro – Praha
Upozornění pro všechny kdo se chystají na Webrovkafest autem: Buďte připraveni a mějte s sebou zimní výbavu.
Psy nechte prosím doma aby nedošlo ke zbytečným problémům.
Cigarety si raději doneste, není jisté zda budou na místě konání v prodeji.
Těšíme se na vaši bohatou účast!
Medailony
Radomil Uhlíř
Jen obtížně zařaditelný zjev českých pódií, je herec – samorost, vybavený přirozeným airbagem, scénárista, svérázný performer, pěvec, básník surrealisticko-dadaistických vizí, buldozerní tanečník s citlivou duší a sumo sumárum fešák.
Vyvíjí kromě občasného hostování ve Vizitě Jaroslava Duška nejrůznější kulturní aktivity v rozhlase, ve filmu, v divadle, ve výtvarném umění, v televizi, v kabaretu, ale je i moderátor. A tak se taky představí na letošním Webrovkafestu.Tento veselý chlapík, šokující už jen svým zjevem, bude uvádět veškeré vystupující a to jistě velice neotřelým způsobem.Zda bude zasahovat při přeplnění Webrovky i jako vyhazovač se svým: Jdi domů. Je plno!“ uvidíme. Veselo bude každopádně tak jako tak a lyrický Radomilův přednes bude pro Webrovkafest to pravé ořechové.
KaRaJaPeJi a Ba
Již po čtvrté v historii zahájí letošní Webrovkafest divadlo KaRaJaPeJi a Ba. Dívčí spolek, který téměř nikde jinde než na Webrovce nevystupuje, si pro vás zase připravil divadelní kus světového jména a to Deset malých černoušků. Částečně zkrácené dílo Agathy Christie, plné napětí a zvratů v podání tohoto divadleního uskupení bude jistě velmi povedené, tak jako všechna jejich předešlá představení. Větší počet postav ve hře si vyžádal i rozšíření KaRaJaPeJi a Ba a tak uvidíme i nějakou tu osobní premiéru. Neuvidíme však letos sličnou Petru Šormovou, která se velmi brzy chystá plnit mateřské povinnosti.
V průběhu divadelního představení bude opět celá chata nekuřácká a pro návštěvníky, kteří přijdou pouze na divadlo máme informaci, že pro ně bude minimální příspěvěk na děti bez rodičů opět 50,- Kč.
Kateřina Rozová
Radka Petráková
Jarmila Štěpánková
Bára Ježková
Jitka Gábrtová
Kateřina Ježková
Eva Šormová
Katka Hejnová
Petra Jaklová
Sunshine
Marta a Rasputin band
Tato partička startovala loňskou hudební přehlídku na Webrovce a letos tomu nebude jinak. Od loňska však kapela nezahálela a vyjela koncertovat i do Polska a na Slovensko. Opět také strhla vlnu vášní na trutnovském festivalu. Občas vymetá různé hospůdky kde pomáhá svou produkcí vyrovnat se návštěvníkům s jejich závislostí na alkoholu nebo je naopak k alkoholu přivádí. Kapela jezdící fialovým favoritem je poznatelná už na dálku. Ryze akustické těleso, které se hodí skutečně všude bude letos opět jistě rozjíždět druhou, třetí i čtvrtou scénu. To záleží kde se zrovna budou nacházet. Zastavme se nyní krátce u všech členů:
Rasputin – potulný muzikant a junák. K hudbě ho přivedl již v útlém věku opilý strýček Jára a paní Rasputinová ho v tom pak několik dalších let podporovala. Když před jeho produkcí přestávali restaurační hosté prchat bylo jasné, že muzikant se zrodil.
Marta – Neuvěřitelně bystrá a pohotová osoba. Dcera velké matky a sestra mladší sestry, které společně neodmyslitelně patří do trutnovského kulturního dění. Multiinstrumentalistka, indiánka a málem husitský kněz, která nezkazí žádnou legraci.
Míra – jeho hudební kariéra začala tím, že vstal od počítače ve své ponuré kobce zvané dětský pokoj, vypnul porno, dojedl chipsy a šel si koupit buben. Začátky nebyly špatné, jen měly za následek prudké zvýšení konzumace alkoholu, protože hrát mu ze začátku bylo dovoleno pouze v béčkových hospodách.
Martin – poloprůhledný dlouhán s dready, neodmyslitelně spjatý s festivalem na Webrovce od jeho prapočátků. Kluk z paneláku žijící alternativním způsobem života. U něj to znamená, že většinu dne prospí a zbytek prochlastá. Postupem času se vypracoval na schopného perkusistu, který se kromě djembe nebojí vzít do ruky ani chrastidla, paličky a další zvukyvydávající nástroje.
Tomáš „Rasputin“ Habrún – tahací harmonika,kytara, cingrle, zpěv
Marta Věchetová – housle, příčná flétna, šalmaj
Mirek Votoček ml. – djembe
Martin Miklas – djembe
http://www.marband.cz
Poslední Lež
Kdo by si myslel, že kapela Poslední Lež je mrtvá mýlil by se. Rozhodně tomu tak není. To jen nepřízeň osudu nejdříve přibrzdila a pak i na chvíli přerušila činnost a tvorbu tohoto souboru. Vážné zdravotní potíže jednoho z členů tak utlumily slibnou obrodu kapely po odchodu Jaroslava Schröttera a tím i elektroniky, která byla od vzniku kapely její hlavní tváří.
Ale jak již bylo řečeno, kapela stále existuje a v současnosti pracuje na své obrodě podruhé neboť zdravotní komplikace se srovnaly alespoň k normálnímu žití a energie se vrací. Nový dech přináší do souboru mladá a velmi nadějná zpěvačka – Katka Frimlová (Wyweest), k veliké radosti kapelníka Lábuse, který už si prokouřil plíce a nemá už tolik dechu jako zamlada. Jisté je také to, že záliba členů Poslední Lži dělat s muzikou všeliké nemravnosti a lumpačiny v žádném případě nevyprchala. Jen na to jdou jinými cestami a jinými prostředky. Myšlenka multispacesundrgroundu přetrvává a bude opět šokovat. S novou tváří, s novými ideály a spoustou veselé nálady. Kapela letos vystoupí v rámci svých možností, ale s akustickou předkapelou to bude určitě dobrý začátek tohoto tolik očekávaného večírku.
Vojtěch Lábus – kytara, zpěv
Kateřina Frimlová – zpěv
Dan „Mahony“ Půhoný – baskytara
Martin Fejk – bicí
Jan Novotný – tahací harmonika zpěv
http://www.poslednilez.com
Pepa Lábus a spol.
Nebylo by ročníku festivalu Webrovka aby se na něm neobjevil Pepa Lábus se svým spolem, tedy Sdružením Přátel Okolo Lábuse, jak kdysi trefně poznamenal Jarda Ticháček, známý to bohém a sportovec. A nebylo by také ročníku aby nevystoupil v trochu jiné sestavě. Tradice přetrvává a i letos vám Pepa představí dalšího zajímavého jedince. Jelikož časové vytížení Olafovo je takového rázu, že již nemá na Pepu a jeho přátele tolik času jako dřív, byl Pepa nucen se poohlédnout po náhradě. Téměř náhodou se jednoho dne setkal s Petrem Bařinou, zpěvákem vydávajícím se za houslistu. Tento nenápadný zástavář a bazarista tak opět vrátil do Pepova souboru housle. Ty původní před časem zmizely kdesi v Litvě i se Slávkem Formanem. Kdo už slyšel zpívat Petra s Pepou dvojhlasy, či kdo ho slyšel zpívat při jiné příležitosti ví jistě o čem je řeč. Zbytek „spolu“ zůstává ve stejném složení: nehybný finanční úředník, rentgenem snad již milionkrát prosvícený kytarista, letitý bubeník a již zmíněný Bobsen Clark – Jarda Ticháček. Aby ale zděšení a zvýšená četnost hysterických záchvatů Olafových fanynek nedosáhly mezí neúnosných, zdělujeme tímto, že na letošní Webrovce Olaf s Pepou vystoupí a tudíž je dost možné, že bude zase i nějaká ta zábava na schodech. Jeho totiž, jak jsme zjistili, tato akce velice baví a vyšetří si na ni vždycky čas. Letošní vystoupení kapely Pepa Lábus a spol. bude tak jistě potřebným klidem před bouří, která visí ve vzduchu a která se nevyhnutelně blíží.
Pepa Lábus – elektroakustická kytara, zpěv
Tomáš Nýdrle – baskytara
Jaromír Ticháček – kytara, foukací harmoniky, brumle, zpěv
Miroslav Votoček st. – kytara
Petr Bařina – housle, zpěv
Michal Drašar – bicí
Dan „Olaf“ Kahuda – elektroakustická niněda, galicijské dudy
http://www.pepalabus.cz
Raf a spol. / Jazz Pilgrim
Loňská největší pecka, soukapelí Raf a spol. / Jaz Pilgrim se vrací. Tato pelhřimovská partička opět dorazí a s ní spousta bluesrockových skladeb kolem Rafa a bez něj potom zase dávka jazzu, latiny a funku v podání Jazz Pilgrim. Jde o špičkové muzikanty s perfektním improvizačním cítěním a láska k hudbě z nich doslova září. Sami posílají do Trutnova tento vzkaz:
“Nějakou shodou náhod jsme se potkali se Šimonem Kotkem, kterej je manažerem ETC… a dalších kapel. Slovo dalo slovo a my odehráli s Vláďou Mišíkem asi čtyři společné koncerty. Pro nás to bylo asi jako pro kluky z ETC… hraní před Rolling Stones. Pokud to dopadne, měli bychom si společně zahrát i na podzim. Jinak vegetíme. Valenťáci staví penzion, raf po delší době v divočině dohání zanedbané povinnosti, Luky mlátí kladivem do kovadliny a už má vohozenej barák v bukovce, politická část kapely pere do volební kampaně, Tomáš si vzal Radku … Prostě všechno jak má bejt. Do Trutnova se těšíme. Webrovku zdraví rafaspol.“
Hudba plná uvolnění před kapelami ryčnějších tónů a rytmů navodí relaxační atmosféru, tolik potřebnou pro uchování energie, které ještě bude potřeba habaděj. Raf a spol. / Jazz Pilgrim tedy otevřou blok mimotrutnovských kapel, kterých je letos poněkud více než je zvykem, ale 7 je šťastné číslo a proč si tedy neudělat radost.
Raf – zpěv, kytara a občas něco
Tomáš Zajíc – saxofon, perkuse, kapelník
David Valenta – basová kytara
Ondřej Valenta – bicí
Jaroslav Makovec – kytara
Radka Zajícová – keyboard
Lukáš Kmoch – flétna, perkuse, zpěv
www.rafaspol.cz
www.sweb.cz/jazzpilgrim/
Cémur šámur
Netradiční vrchlabský soubor je na Webrovkafestu tradiční záležitostí. Na loňském ročníku sice chyběl neboť neposedný baskytarista opět oblékl toulavé boty. Nicméně si podrážky prošoupal a teď už si užívá jen válení za pecí, tam u nich v chaloupce na „západě“. Hudba kapely Cémur šámur je velice pestrá (některými změnami ve skladbách dokáží citlivého posluchače vyděsit až téměř k smrti), ale také velice razantní a přímočará. Rozhodně této kapele nechybí humor. Někdy jsou dokonce tak humorní, že rozveselí i sebe samotné. Démonický Pojem na pódiu během vystoupení předvádí kreace nejrůznějších typů, do čehož řičí jeho pavarottiovský zpěv a výkřiky. Překrásné dívky v dechové sekci a jejich ještě krásnější hudební nástroje (Markétka – saxofon. Tu ale bohužel letos neuvidíme, neboť se toulá Francií) v kombinaci se zbytkem kapely, jsou jakoby předobrazem světa plného protipólú, dobra a zla, noci a dne či klidu a chaosu. Baskytarista stojící na jedné noze, neustále se smějící bubeník, nenápadný saxofonista a sympatický a velice šikovný kytarista, který ovšem půl koncertu proklečí u efektových krabiček. Mezi mládeží je jejich hudba velice oblíbená a populární a dá se říci, že zaslouženě. Vždyť hudba této kapely je velice alternativní, možná by se dalo dodat, že alternativní vůči skoro všem ostatním interpertům v okolí. Málokdo dokáže odehrát koncert s takovým nasazením jako právě tento soubor. Nenechte se mýlit. V osobním životě jsou členové Cémur šámur velice plaší, skromní a citliví. Téměř nemluví a když opustí pódium, musí se odebrat na minimálně pětihodinovou meditaci. I když je samotné by to ani ve snu nenapadlo, ale přesto sdělují ve svých skladbách světu veliká moudra a mnoho pravdy. Někdy až příliš kruté pravdy, ale tak je to v pořádku a tak to má být. Věřme, že letošní koncert Cémur šámur bude dobrým nastartováním toho co bude následovat.
Ondra Horák – zpěv
Aleš Vejnar – kytara
Milan Lukeš – altsaxofon
Petr Cejnar – bicí
Libor Dušek – baskytara
Zuzana Patráková – trombón
Pavlína Václavů – klarinet, barytons axofon
Honza Vlačiha – trumpeta
www.cemursamur.net
Už jsme doma
Kapela vznikla v Teplicích v roce 1985. Asi po půl roce do kapely přišli Miroslav Wanek a Romek Hanzlík z legendární punkové skupiny FPB. Hudba UJD je již od počátků punkově přímočará, přitom však velmi rafinovaně propracovaná po kompoziční i textové stránce. Živá vystoupení navíc oplývají nespoutanou energií. Pokud jde o stylovou charakteristiku, je velmi obtížné ji zařadit, jak v České republice tak v zahraničí není nic podobného k nalezení. Jisté jsou punkové kořeny a vliv avatgardní hudby v podání hnutí Rock in Oposition, The Residents nebo Magmy. Z kapel alespoň trochu podobých je možné uvést SleepyTime Gorilla Museum, The Ex, NeZdali, Dog Faced Herrmans, Degenarate Art Ensamble aj. Na české scéně patří UJD do rodiny skupin jako jsou Psí vojáci, Dunaj, Dybbuk, Ženy, Krásné nové stroje, Zkopce a nebo Dvouletá fáma. Především díky své originalitě, ale také díky své píli a nezlomné vůli, pronikli UJD po roce 1989 do evropských klubů a vzápětí i na severoamerický kontinent a do Japonska.
V USA a Kanadě odehráli více než 600 koncertů, díky nimž jsou tam dnes rozhodně nejznámější českou rockovou kapelou. Fanoušky však mají prakticky po celém světě. Nezávislé distribuční sítě jako např. RecRec nebo Poseidon mají UJD ve svých katalozích. Internetových odkazů a diskuzí jsou tisíce a to i ve vzdálených zemích jako např. Austrálie a Nový Zéland nebo v Africe. UJD se účastnili a účastní řady významných festivalů, kde přitahují často pozornost prestižních periodik jako tomu bylo např. v Austinu, TX na festivalu SxSW u časopisu Rolling Stone. Velmi kladné kritiky jak na koncerty tak na veškeré své nahrávky získávají po celém světě, od Tokia přes Moskvu a Evropu až po San Francisco. Časopis Option nadšeně ocenil jejich prostorovou knihu, za kterou v Čechách dostali autoři cenu ministerstva kultury Nejkrásnější kniha roku. UJD často podnikají exkurze do dalších oblastí. Pravidelně spolupracují např. s Aurelem Klimtem na hudbě k jeho animovaným filmům a k divadlu. Miroslav Wanek byl za hudbu k filmu Fimfárum Jana Wericha nominován na Českého lva.
Od letošního roku UJD angažovali po delší době opět dechový nástroj. Na trubku hraje Adam Tomášek z Příbrami. Po několika letech plodné změny na „kytarovou“ kapelu se tak UJD vracejí ke svým stylotvorným kořenům, kdy byl pro ně dechový nástroj typický. Jako v minulých letech, i letos UJD pokračují ve své frenetické koncertní činnosti (cca 100 koncertů ročně) a to jak v zemích českých, tak i v zahraničí. V prvním pololetí byli v Polsku, Francii a Švýcarsku a od září do prosince je čeká ještě Holandsko, Belgie, USA a opět Francie. V USA vyjde v září americké vydání CD Rybí tuk pod názvem Cod Liver Oil, čímž se tato nahrávka stává nejúspěšnějším CD v historii kapely (vydaná v ČR, Polsku, Japonsku a v USA). Permanentně nabitý program od roku 1990 tedy pokračuje v nezmenšené míře. Kapela v brzké době dovrší svůj dvoutisící koncert a jejich vystoupení na Webrovce bude jistě víc než splněným snem.
Miroslav Wanek – kytara, klávesy, zpěv
Pepa Červinka – basa, zpěv
Adam Tomášek – trubka, zpěv
Tomáš Paleta – bicí, tlesk, brek
Martin Velíšek – štětce
www.uzjsmedoma.com
100%
Když se řekne 100% mnoho lidem to asi nic říkat nebude. Vyjma těch, kteří měli tu možnost tuto kapelu vidět a slyšet. Těmto vstanou chlupy na celém těle, naskočí husí kůže, vyrazí studený pot a tělo zachvátí třas. V Trutnově už byla možnost vidět tuto kapelu dvakrát v zaniklém New Endu. Návštěvnost však byla nevalná (na prvním z těchto dvou koncertů společně s The Partisan bylo šest lidí) ovšem co 100% předvedli na posledních Rockových vánocích je téměř nepopsatelné Když koncert skončil tak ti co tam vydrželi nebyli schopni slova, či tloukli hlavou o sloup uprostřed sálu.. Až tak po pěti minutách se někdo zeptal: „Co to bylo?“ Odpověď na tuto otázku zde nebudeme psát. Odpovězte si na Webrovkafestu, kde vás tato dvoučlenná kapela totálně zničí.
Kapela 100% byla založena v Londýně v roce 1996. Tehdy hrávali jejich oblíbené písně, které převzali od jiných kapel. Původně čtyřčlená kapela , poté se rozrostla na pět členů a získala tím saxofon, trumpetu a klávesy. Za 10 let existence odehráli přes 1000 vystoupení v Londýně a v celé Velké Británii. Nakonec se kapela rozhodla vrátit ke svým kořenům a začít psát vlastní hudbu.
Zakladatel a také poslední „dochovaný“ člen kapely Marco se oženil, založil rodinu a přestěhoval do ČR, aby zde začal úplně od nuly. První rok a půl tu s ním hrál John (původní bubeník ze 100%) a odehráli spolu spoustu úspěšných vystoupení a festivalů. Bohužel začátkem roku 2008 se John rozhodl vrátit zpět do Londýna neboť na koncerty přilétal z Velké Británie. Marco naštěstí poznal mladého talentovaného bubeníka z Pardubic Petra Mori. Od května 2008 spolu odehráli asi 15 koncertů a to vždy s obrovským úspěchem. Mezi Marcosem a Petrem okamžitě vznikla úžasná energie, jako kdyby spolu hráli už několik let. Nyní se chystají vytvořit jejich první CD. Hrají progresivní rock s elementy funku, ska a punk-rocku. Jejich hudba je vyjímečná, protože tohle všechno obstarají pouze baskytara a bubny. Kdo by myslel, že po Už jsme doma vydechne, ať na to raději rychle zapomene.
Marco Frangos – baskytara, zpěv
Petr Mori – bicí, zpěv
http://www.myspace.com/onehundredpc
Exorcizphobia
Kapela vznikla koncem léta roku 2005 pod názvem Deathmarch. Zakládající sestavu tvořili na postu: kytara – Tomáš Skořepa, baskytara – Jan Erben, bicí – Jakub Václav. V prvních měsících existence začínají , za veliké podpory přátel, zkoušet u místní heavy/deathové kapely Prokion. V tomto období celá kapela stojí na kytarovém talentu Tomáše, který usměrňuje prvotní tvorbu kapely do heavymetalového stylu. První secvičené písně jsou coververze skupin: AC/DC, Black Sabbath, Judas Priest nebo Metallica. S příchodem nového roku přivítala kapela, již pod novým názvem Exorcizphobia, na post doprovodné kytary dlouholetého přítele Josefa Valkouna. V úplné sestavě začíná skupina tvořit své vlastní skladby, které poprvé uvedla na světlo pódia 26. května 2006 v klubu New End. Po úspěšném debutu před domácím publikem absolvuje „novic“ trutnovské scény několik koncertů po boku místních protřelých formací. Hudební styl, který kapela propaguje svojí tvorbou by se dal přiřadit do thrash metalu. S odehranými koncerty přicházejí i kladné ohlasy ze stran posluchačů a začíná se formovat první „funclub“. V roce 2007 měla zahrála Exorcizphobia na již šestém ročníku charitativního festivalu Webrovka. Zde se postarali o hodně energické oživení již pomalu zmírajícího večírku. Druhý dech museli chtě nechtě nabrat i ti kdo nechtěli.
Do dnešních dnů kapela odehrála okolo třiceti koncertů a to i jako předkapela českým metalovým špičkám jakými jsou: Debustrol, Tortharry, V.A.R., Stigma nebo Enigmatic Fate.
Koncem roku 2008 se kapela chystá nahrát první Demo a vytvořit nové skladby, které by měly být obohaceny hrdelním zpěvem hostujícího Zdendy Vágnera.
Tomáš Skořepa – kytara/zpěv
Josef Valkoun – kytara
Jan Erben – baskytara
Jakub Václav – bicí
Zdeněk Vágner – zpěv
www.exorcizphobia.wz.cz
Bahňous a spol.
A jsme na samém závěru. A ten již poněkolikáté obstará trutnovský rodák Vašek Bahňous, který nyní žije v Chrudimi. Pravidelní návštěvníci jistě vědí o co půjde. Loňské Bahňousovo vystoupení jak sólové tak poté s kapelou Dead Camel blues band bylo perfektní tečkou a jam sessiom, který se z toho vyvinul trval až do časných ranních hodin. Letos se Vašek na Webrovkafest chystá coby Stoker One Man Band (Bahňous band), tedy pořádná nálož slide kytary, ale jak je všeobecně známo, dokáže vždy vymyslet a připravit nějaké to překvápko. Takže je dost možné, že za sebou zase potáhne bandu mladých muzikantů a rozjedou něco v duchu loňského vystoupení nebo v duchu nějaké recese. Závěrečné zvolání: „Jam session až do snídaně!“.
Vašek „Bahňous“ Blabolil – slide kytara, bicí
*1963 František Sahula +2008
Vražda Františka Sahuly 2. května 2008 je neomluvitelná. To co provedli Jan Dvořáček a Jiří Kulvejt, dva mladíci z Kamenice je odporný a odsouzeníhodný čin. Jejich motivace je značně nejasná a verze, že šlo o tisíc korun, nemusí být úplně přesná. Možná, že si chlapečci jenom chtěli dokázat to, že na to mají někoho surově napadnout. Na otázku vyšetřujících proč to udělali odpověděl jeden z nich toto:“Jen tak.“ To jasně svědčí o jejich morální úrovni. Trest pro ně je ovšem nutné nechat na soudu a ten by měl proběhnout v říjnu nebo v listopadu. Možná, že v době kdy bude probíhat letošní Webrovkafest budou tito dva vejlupci potit krev v soudní síni. Doufejme tedy, že soudce přihlédne k tomu jak brutální mírou byl útok veden. Obličej Františka Sahuly byl znetvořen natolik, že nebyla možná identifikace na místě činu. Doufejme, že soud nebude jen fraškou, protože otec jednoho z vrahů je bývalý státní zástupce a že trest bude adekvátní k tomu co provedli. Bohužel to život Františkovi nevrátí.
František Sahula – byl český kytarista, zpěvák, skladatel, textař, fotograf a grafik. Narodil se v Bráníku 8.dubna 1963 a odmalička s ním bylo veselo. Narodil se rebel. S hudbou začínal už na začátku osmdesátých let. To se seznámil s Františkem Moravcem, řečeným Lou Fanánek Hagen a spolu založili kapelu Spálená tlumivka. Ta se časem rozpadla a vznikly Tři sestry kde oba zakotvili. Následovalo několik odchodů a návratů a po první svatbě, kdy se František oženil s bigotní katoličkou Milenou, která ho také přivedla dvakrát do vězení kvůli alimentům, přestal na čas hrát úplně. Věnoval se fotografování a rodině. Naštěstí manželství po relativně krátké době bylo zrušeno a Franta se vrátil k muzice. Po svém definitivním odchodu od Tří sester obnovil svou kapelu František Sahula a Synové výčepu, se kterou vydali několik desek a natočili pár klipů. Františkovy texty a melodická punková muzika byly vždy na vysoké úrovni a několik skladeb zlidovělo. Kdo by neznal legendární hity jako Sovy v mazutu, Život je takovej nebo Stíny na duši. Bohužel už žádné nové nebudou. S Františkem odešla legenda českého punku, bouřlivák, který žil ze dne na den, ale mouše by neublížil. Byl to opravdový ničím nezkažený punker. Zbylo po něm ze třech manželství šest dětí a vdova Jarmila, matka tří nejmenších. Po Frantově smrti se zvedla velká vlna morální i materiální pomoci Jarmilce a dětem a za to patří obrovský dík všem kdo se toho ůčastnili. I my se alespoň symbolicky zúčastníme budování pomníku úžasnému, někdy až nesnesitelnému bohémovi a letošní Webrovkafest věnujeme uctění jeho památky. Franta zpíval o životě tak jak ho žil a každá jeho píseň je výpovědí, proto vybrat dvojverší, které by ho charakterizovalo bude těžké. Možná snad toto:“Lidi házej kamení, je to dobrý znamení. Asi jsem zvolil správnej tón.“
www.sahula.cz/
