PROGRAM

admin vloženo dne 8. února 2018

Program 2019 – 18. ročník

Humanitární středisko Klučanka, Dědov 45, Teplice nad Metují

Humanitární středisko Klučanka, Dědov 45, Teplice nad Metují

Webrovkafest na Klučance 2019

18. ročník Charitativního festivalu na podporu dětí z dětských domovů.

16. listopadu 2019

Od 14:30 hodin

věnováno Romku Hanzlíkovi a lidskosti

Moderuje: Tomáš Grohregin

Minimální příspěvek:  200,- Kč

Program:

Hlavní scéna:

14:50 – 16:45 – Kabaret sousedského sboru NaŽďár

17:15 – 18:00 – Gimme Shelter

18:30 – 19:15 – Pepa Lábus a spol.

19:45 – 20:30 – Majerovy brzdové tabulky

21:00 – 22:00 – Už jsme doma

22:30 – 23:15 – B–Side

23:45 – 00:30 – New Sound Orchestra

01:00 – 01:45 – Blitzkrieg Boyz

Sklepní scéna:

16:45 – 17:15 – SHOW Stání – Stand Up – Naďa Hůlková

18:00 – 18:30 – SHOW Stání – Stand Up -Naďa Hůlková

19:15 – 19:45 – Lookslike

20:30 – 21:00 – Semipalatinsk

22:00 – 22:30 – Palindromes (Fr)

23:15 – 23:45 – Semipalatinsk

24:00 – 05:00 – ColorSound Night

 

Rozpočet 18. ročníku podpořili:
Obec Adršpach

NaŽďár
Když se do zapadlé, Bohem zapomenuté vesničky sestěhují lidé plní nápadů, energie, radosti a lásky, mohou vznikat obdivuhodné věci. Zářným příkladem je obec Horní Žďár nedaleko Trutnova, kde k sobě místní lidé, jak ti z řad starousedlíků tak i nově příchozí, našli cestu a spojili se, aby společně pracovali na rozvoji obce, záchraně jejich památek a dalších bohulibých projektech. Založili spolek NaŽďár z. s. a aby vše nebylo jenom o práci, postavili i vlastní pěvecký sbor s doprovodnou kapelou. Jejich filozofie zní „Tvoříme s láskou“ a to jak na poli projektovém, tak na poli hudebním. Již před založením spolku jeho dnešní členové uspořádali v Horním Žďáru a okolí mnoho akcí (koncerty v kostele svatého Jana Křtitele a u vodní nádrže, čištění hřbitova od náletů zeleně, dětský den a stezku odvahy, opravu drobných církevních památek aj.).
V roce 2017 realizovali s podporou nadace VIA projekt „Místo, kde žiji“- sesbírali historické fotografie Žďáru a okolí, a ve formě velkoformátových tisků je vystavili v kostele. V dalším roce spolek inicioval vznik projektu „Staronová náves“. Obec Hajnice, pod kterou Horní Žďár spadá, tak získala od Nadace VIA finanční podporu na plánování a úpravu veřejného prostoru v okolí vodní nádrže. Jedním z cílů spolku je také rekonstrukce kostela. Kostel svatého Jana Křtitele je římskokatolický kostel v Dolním Žďáru, který je součástí Horního Žďáru, se kterým se stal po 2. sv. válce částí obce Hajnice. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky, je významnou dominantou obce a také úžasným historickým objektem. Na jeho opravu byl zřízen transparentní účet https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2501625200, na který je možné posílat finanční příspěvky, ale to není zdaleka všechno. Začátkem letošních prázdnin uspořádal hudební soubor NaŽďár benefiční svatojánskou pouť. Na trase Trutnov – Dolce – Staré Buky – Kocléřov – Nemojov – Les Království – Bílá Třemešná – Zvičina – Žíreč – Stanovice – Kuks se uskutečnilo několik koncertů v místních kostelech i restauracích. Pro kostely bylo připraveno pásmo svatojanských lidových písní, pro hraní na ulicích a návsích měli v repertoáru řadu lidových, folkových a jiných písní. Během tohoto zpívajícího putování, se na opravu kostela podařilo do proutěného košíku vybrat téměř 20 000 Kč, což je úžasné. Prologem této pouti byla akce nazvaná Kabaret v díře (díra je označení bývalé požární nádrže, která byla přetvořena v kulturní centrum Žďáru), což byl sled všemožných vystoupení na několika místech v obci. Vrcholem večera byl samotný Kabaret v podání hudebního souboru NaŽďár. A tento Kabaret čeká i Vás na letošním Webrovkafestu. Nahradí protentokrát divadelní představení a první kapelu a bude trvat bezmála dvě hodiny. Zazní spousta šlágrů, lidových písní a těšit se můžete i na taneční vystoupení krásných žen. Rozhodně se tedy vyplatí dorazit na festival včas, protože jízda to bude hned od začátku a veliká. Takže 16. 11. ve 14:30 na Klučance – NaŽďár!
Účinkují:
Vilma Burešová, Klára Doležalová, Pavla Fekiačová, Kateřina Fürbacherová, Vlaďka Kalábová, Vladimír Vlk Kaláb, Filip Habrún, Tomáš Rasputin Habrún, Irena Janigová, Jakub Kryšpín, Soňa Králová, Jana Madževská, Nikola Madževský, Zuzana Radoňová, Lída Rosiová, Ivana Skalková, Jakub Snopek, Yanka Stránská, Kateřina Šímová, Pavel Traspe, Drahomíra Tvrdíková
https://na-zdar.webnode.cz/
https://www.facebook.com/nazdarhornizdar/
https://www.youtube.com/watch?v=H8_4Et6RVsQ

Show stání
Stand Up Nadi Hůlkové
SHOW stání, na které se nezapomíná.
Z důvodu dalšího rození potomstva v souboru letos opět nevystoupí ženský divadelní spolek KaRaJaPeJi a Ba. Aby však bylo milovníkům mluveného slova učiněno za dost, rozhodli jsme se tentokrát vyzkoušet žánr, který ještě na Webrovkafestu nikdy nebyl, tedy Stand Up comedy. O prvních dvou pauzách mezi kapelami na hlavní scéně, se ve sklepě představí Naďa Hůlková, kterou si možná pamatujete z WF na Klučance 2015, kdy zde hrála s kapelou New Soud Orchestra. I letos je uvidíte na hlavní scéně, ale k tomu až později.
Komediální uskupení, které si říká SHOW Stání, dobývá jeviště. Parta stand-uperů, mezi kterými najdete jak profesionály na slovo vzaté, tak odvážlivce na open mic, pořádá večery plné zábavy a vtipů nejen v Praze, ale i v dalších městech po celé České republice. Pravidelně je můžete vídat v holešovickém Cross Clubu, kde vystupují se svými skeči na témata vztahů, rodiny, práce, aktuálního dění i života jako takového.
Zakladatelka SHOW Stání Naďa Hůlková popisuje svůj tým následovně: „Myslím si, že jsem vybrala skvělou partu komiků, u kterých je zaručeno, že se lidé vždycky pobaví. Ještě se mi nestalo, že bych sáhla vedle.“ Zatímco doteď fungovalo uskupení pouze v Praze, s novým rokem 2019 se rozhodli vyjet na turné po regionech. Začínají 23.ledna v Brně, pokračují přes Kutnou horu, Plzeň a Teplice. „Chtěla bych lidi naučit, aby se chodili bavit nejen do hospod na pivo, ale aby si přišli poslechnout kvalitní vystoupení, užili si večer a na chvíli tak zapomněli na starosti všedních dní,“ říká Naďa.
SHOW Stání se rozhodně nebrání novým tvářím, právě naopak. V rámci každého svého vystoupení mají možnost Open micu, při které si kdokoliv může přijít vyzkoušet, jaké to je být v kůži stand-up komika. „Myslím si, že český humor je unikátní. Dříve se říkalo, co Čech to muzikant, já si spíše myslím, že co Čech, to stand up komik,“ pokračuje Naďa.
Věříme, že si tento žánr na festivalu najde své místo a že i někteří v Vás se nechají zlákat k vyzkoušení svých bavičských předpokladů. Ať se Vám Show stání líbí!
https://www.facebook.com/showstani/

Majerovy brzdové tabulky
Jednou z hlavních hvězd 18. ročníku bude kapela Majerovy brzdové tabulky. „Majerovy brzdové tabulky“ je název prvorepublikového železničního předpisu, sepsaného a úspěšně vydaného železničním zkušebním komisařem Majerem. Předpis, který obsahuje např. tvrzení, že „brzdové tabulky byly vlídně přijaty nadřízenými úřady, služebnami i zaměstnanci“, donesl na zkoušku do temného holešovického sklepa bubeník Pavel Ullmann právě ve chvíli, kdy se blížilo první vystoupení a vhodný název jaksi stále nepřicházel. Kapela, která se tedy nakonec pojmenovala Majerovými brzdovými tabulkami, vznikala na přelomu let 1985 a 1986 zásluhou Radima Prokopa a Pavla Ullmanna a hrála původně v obsazení Petr Linhart (v té době ex Čp.8) – kytara, Radim Prokop – baskytara, Pavel Ullmann – bicí. Záhy se připojila také zpěvačka Tamara Nathová s příčnou flétnou a všelijakými bubny. V roce 1991 se pak sestava kapely ustálila do své nejslavnější sestavy a právě tato sestava se před nedávnem znovu spojila a vy budete mít možnost užít si její produkci.
Nezaměnitelný zvuk a pocit, hudba v krajině a krajina v hudbě, půlnoční úplněk a skály vyprahlé poledním sluncem, ranní mlha a první večerní hvězda, lidé na cestě a neviditelné bytosti lesa, písně zdánlivě zaniklého starého světa.
Kapela Majerovy brzdové tabulky působí na naší scéně od roku 1986. Za tu dobu vzniklo pět řadových alb, z nichž Gabréta bývá hodnocena jako jedno z nejvýznamnějších pro devadesátá léta české scény. Charakteristický zvuk kapely je dán kombinací saxofonů, klarinetu, mandocella, violoncella, bezpražcové baskytary a především nezaměnitelného altu Andrey Landovské. Hudba MBT je velmi svébytná, žánrově stojí někde na pomezí folkrocku a world music. Texty jsou průvodcem po české i moravské krajině a jejích dávných příbězích. Petr Linhart, řečený Medva, kapelník této skupiny, je dlouholetým kamarádem Pepy Lábuse, který ho provedl po krásách okolí Trutnova a tak se už na první jejich desce „ Místa častých zjevení“ objevuje píseň Gablenz, opěvující vrch Šibeník nad Trutnovem, kde je hrobka generála Gablenze. Ostatně skladby z „Míst častých zjevení“ se staly základem koncertního pořadu „Ohlasy písní keltských“, který se dočkal stovky provedení, několikrát také ve Francii a v Nizozemí (1993). Věříme, že zařazením této kapely do programu Webrovkafestu, uděláme radost nejen pamětníkům dob největší slávy MBT, ale i všem, kdož ji uslyší poprvé.
Andrea Landovská – zpěv
Petr Linhart – zpěv, mandocello, elektrická kytara, hudba a texty
Vít Kahle – zpěv, sopránový a tenorový saxofon, klarinet, hudba
Antonín Bernard – baskytara, violoncello
http://www.majerovky.cz/
https://www.facebook.com/majerovky/
https://www.youtube.com/watch?v=QKmewG8jF5k

Už jsme doma
Je-li 18. ročník věnován památce Romka Hanzlíka ( dlouholetého manažera a hráče této kapely) a lidskosti, nesmí chybět skupina Už jsme doma, která už na Webrovkafest v minulosti dvakrát vystoupila. Nové album, pokřtěné v září 2018 na Špicberkách nese název Kry a otázkami lidskosti je doslova prošpikováno. V bookletu alba píše Míra Wanek následující:
„Toto album je věnované památce jedenasedmdesáti uprchlíků nalezených v nákladním voze poblíž města Neusedl am See v roce 2015. Bylo mezi nimi 59 mužů, 8 žen a 4 malé děti. Jejich jména, na rozdíl třeba od mrtvých z redakce Charlie Hebdo, nebyla nikdy zveřejněna, ani se nekonaly celosvětové tryzny či demonstrace, žádní presidenti s kytkami ani celebrity, nikdo nenosil placku s nápisem J´suis 71, zpráva proběhla několika novinami a televizním zpravodajstvím – a ticho. Dovede si kdokoli z těchto fašistických, xenofobiích okamurovců (vč. současného presidenta) představit tu hrůzu dvoudenního postupného umírání uvnitř zamčeného rozpáleného vozu bez oken, tu bezmoc a zoufalství, křik malých dětí? A my ostatní? Mám pocit, že k jistým věcem vládne lhostejnost a apatie napříč celou naší populací a že většina to prostě nechce ani vědět. Filmaři natočí film Kajínek o uprchlém vězni a jeho protagonista po protekční politické amnestii jezdí po zemi a beseduje s občany, zatímco tato tragédie (ostatně nikoli ojedinělá) žádného z umělců k reflexi neláká. Většina uprchlíků jsou obyčejní lidé prchající z hrůz války. Z prostoru hladu a špíny, jsou jako lidé prchající z hořícího domu. Házíme lidi při požáru zpět do ohně., abychom se o ně nemuseli starat? Přistavujeme k hořícímu domu žebříky a zatloukáme okna a dveře, aby nemohli lidé zevnitř uniknout? A že někteří touží po lepším životě, po sytosti a budoucnosti pro své děti? Není to přirozená potřeba každého z nás? A nebylo toto hybnou silou i pro miliony uprchlíků z Evropy v době ekonomické krize, irů, Francouzů, Dánů, ale i Čechů a Slováků?
19. století, hrůzy 1. světové války, ekonomická krize 20. let, fašismus v Německu, stonásobné hrůzy 2. světové války, nástup komunistů, rok 1968 a pronásledování během normalizace, to všechno produkovalo miliony a miliony uprchlíků, kterým pomáhaly miliony a miliony dobrovolníků i státních institucí v daných zemích. Házel je někdo z cílových zemí do moře, zavíral je někdo do nákladních vozů a nechal je udusit? Kolik našich lidí našlo nový domov a pomoc v Německu? Určitě desetitisíce. A když nás nyní Němci požádají o pomoc s jejich přívalem uprchlíků (kterým je třeba pomoci, protože to není smetí, které můžeme hodit do popelnice, ale živí, trpící lide), tak jsou oni ti špatní, kteří nám chtějí diktovat kvóty a naši politici, ti kteří hájí národní zájmy. Je to nechutné a bezcitné a samozřejmě velmi nevděčné.
Po 2. světové válce se ve světě divili, jak je možné, že dozorci v Osvětimi byli v táboře tak krutí a bezcitní a po „šichtě“ většinou přišli domů ke svým rodinám, hladili děti po vlasech, chodili s nimi na výlety a rozveselovali své ženy. Obyčejní hodní lidé. Byla to právě ztráta vědomí, že i ti“prašiví Židé“ jsou lidmi, že jejich utrpení a smrt jsou stejně děsivé, bolestivé a skutečné jako smrt nebo bolest jejich blízkých. Když někde najdou tělíčko mrtvého novorozence v popelnici, všichni se otřesou hnusem nad takovým činem a média mají krmivo do svých zpráv na několik týdnů. Když se jedná o mrtvého uprchlíka – novorozeně či malé utopené dítě při pokusu o přeplutí moře, je to jako vzduch, člověk to přejde očima v titulcích, pokud se o tom vůbec napíše. Je to jiné utrpení? Jiná smrt? Budeme všichni dozorci z Osvětimi?
Uprchlíci jsou jako kry, nikoli vlastní vinou odtrženi od masivu jejich vlastního domova, vláčeni proudem převaděčů, zločinců, různých nařízení a tlakem nebezpečí a beznaděje, vystaveni nepřízni jak přírodní, tak lidské, mnozí z nich roztají ještě v uprchlických táborech, ztratí se v mlze, další se rozplynou v moři po tisících a jen některým se podaří dorazit ke břehu a i zde se rozlamují o skály nevítanosti, bezcitnosti a nepřátelství. I my jsme kry. Lidský život je krou ze své pomíjivé podstaty. Odlomí se z nebytí, vzápětí je vlečena a draftována proudy, které většinou není sama schopna ovlivnit a odspodu odtává, odtává, až je z ní bezvládný korek na hladině, pak jen trochu studenější vlnka ve vodě a pak už ani to ne. Ale i kra může být na své cestě užitečná. Může se spojovat s jinými krami a také to často dělá, nabývat na síle, vytvářet větší plochy, po kterých mohou zvířata přecházet do vstřícnějšího prostoru, mohou vytvořit hory a ovlivňovat počasí, mohou uchovávat mikroorganismy a přemísťovat je, kam je třeba. Ta voda, která se z nich pak nakonec přeci jen stane, by tím mohla získat na průzračnosti a osvětovosti. J´suis 71.“ – Miroslav Wanek, červenec 2018.
K tomu myslíme není co dodávat a těšíme se na pořádnou jízdu, nabádající zároveň k zamyšlení a k pokoře vůči životu nejen lidského, ale všech tvorů na Zemi.
Miroslav Wanek – kytara, zpěv
Pepa Červinka – baskytara, zpěv
Vojta Bořil – bicí
Adam Tomášek – Trumpeta, zpěv
www.uzjsmedoma.cz
https://www.facebook.com/uz.jsme.doma.official/
https://www.youtube.com/watch?v=Er8hvmMecBg